POEZIE
Horizont události
Z nepublikované sbírky, která vznikala v letech 2013 - 2021
Cosi
cosi nevyřčeného
visí ve vzduchu
přítomné jak letní stín
nemožno jej uchopit
to neznámé neuchopitelné pomine
stejně jako naděje
cosi zůstane navždy nevyřčeno
Až
propít se
až do chvíle
kdy hvězdy zblednou závistí
a temný samet noci
ustoupí každodenní šedi
propsat se
až k okamžiku
kdy každodenní šeď
protrhne - záře démantů noci
na hebkém sametu nebeských sfér?
doškrábat se
až k hrnku se smetanou
a moci si líznout...
Dilema II
vědět tak v každou chvíli
je-li člověk na rozcestí
nebo na scestí
kdy mlčení
je projevem moudrosti
a kdy selhání
kdy se bít
a kdy je lepší
nechat to být
zda být vždy vědoucí
nebo raději něco nevědět
vidoucí - nebo raději nevidět
s rozmyslem a pevnou vůlí
svůj život vést
nebo náhody zvůlí
nechat se nést?
Bezčasí
dny plynou jako líná řeka
převalují se jeden přes druhý
každý beznadějně stejný
neuchopitelné plynutí
stále se opakujících okamžiků
stále stejných činností
žádný maják na obzoru
vybočení z jednotvárnosti
kdesi za zády břeh
jenž rozplynul se v nepaměti
kdesi za obzorem pevnina
mlhavý cíl stále v nedohlednu
Labyrint
Z dosud nedokončené sbírky, utvářené od roku 2021.
Tak o tom
dobré knížky číst
nejlépe v kavárně
nerušeně psát a snít
žít nijak nápadně
objevovat nová místa
jen tak bloumat známými
chvíli jen nic nedělat
ty jsou zvláště vzácnými
dobrou hudbu k relaxaci
zhlédnout dobrý film
dobré jídlo v restauraci -
tak o tom já sním!
Vůbec něco
opravdu jen přibližné
naplnění představy
ideálu vzdálené
jak žitá realita
té však tváří v tvář
je úspěchem už jen to
že povedlo se uskutečnit
vůbec něco
Pozapomenutý a nejasný
pozapomenutý a nejasný
nad ránem vyvanul
sen o čemsi
co jsem měl
a neudělal
mlhavá vzpomínka
kterou už nikdy nedohoním
zůstal jen neodbytný pocit
že jsem něco mohl
a neuskutečnil
Uzlový bod
stačí jen zavřít oči
útržky vzpomínek
sled nahodilých výjevů
z různých časových rovin
-všechny se protínají
v jednom bodu prostoru
modré oko hladiny
vzhlížející k nebi
zelené řasy stromů
zachycené už tolika slovy
místo věčných návratů
bod počátku
Vzpomínka
přepečlivě utkaný
koberec zlatavých listů
žíhaných do oranžova
šumící příboj
listů unášených větrem
barevné závěje
křehké duny
opuštěná bílá lavička
memento
nostalgická vzpomínka
tam někde
byli jsme si blízcí
plaché úsměvy
rozpačité dotyky
věkovitá alej
obzor, jenž se sbíhá
ke kamenné věži
tam někde cesta končí
půvabnou vyhlídkou
na zvlněný barevný obzor
do hlubokého údolí
tam někde
při břehu klikaté řeky
jsme se sobě ztratili
Hlas v poušti
jak se do lesa volá
tak se z lesa ozývá
i chladná necitelná skála
vrátí znásobené echo
odmala se dětem vštěpuje
že slušností je odpovídat
hlas volající v poušti
odezvy se nikdy nedočká
slova se ztrácejí a tichnou
v nedohledných pustinách
lhostejno zda pouště písečné
nebo digitální